Prázdniny

Drahý, Deníčku. Hned poté, co jsme přijeli, si nás v Kotli odchytila Vin. Nám se zrovna dvakrát v Kotli být nechtělo a byli jsme smíření, že buď budeme u rodičů nebo někde v parku na zemi. Takže nám Vin pohotově nabídla její byt. Nacpali jsme se s Ethanem do volného pokoje s manželskou postelí, do které se sotva s našimi plyšáky a s naší maličkostí vejdeme. Po nastěhování k Vin jsme přešli do Kotle, abychom se mohli přivítat s přáteli. Akorát. Bylo tam opravdu hodně lidí. Takže jsme s Ethanem zmizeli do druhého patra a koukali jsme na všechen ten rozruch ze shora. Za chvíli jsme si všimla Gianniho, který se dole bavil s nějakým chlapem, který má podobné vlasy jako Ethan. Hned, jak si mě Gianni všiml, tak byl v momentě u mě a držel mě ve svém pevném objetí. Večer nás s Ethanem pozval na večeři do pizzerie. Přibrala jsem se sebou ještě Char, aby dělala aspoň trošku Ethanovi doprovod, samozřejmě se na to moc netvářila. Asi nemají rádi vzájemně svůj šarm.

Jednoho den jsme s Ethanem stáli v Kotli v patře u zábradlí. Pozorovali jsme Faye, která vypadala, že se výborně baví. Očividně jí vůbec netíží, že nás vyhodili kvůli ní. A kvůli její prostořeký puse. Vedle ní seděl menší chlapec s černými vlasy ve kterých měl bílý proužek. Zajímavý. Hned jak si všiml, že sledujeme Faye, tak na nás s Ethanem začal nadšeně mávat. Ani jsme se nenadáli a už nám stál za zády. Představil se jako Makoto. Na nás je to až příliš hodný a milý človíček. V pozdní odpoledne jsme se vydali do Portsmucku. Chtěli jsme jít rybařit, tak jsem čekala na Ethana, než přinese svůj prut. Mezitím se objevil Makoto, nabízel mi jablka a chtěl mi ukázat nějaké krásné místo. Raději jsem počkala na Ethana, abych s ním nemusela jít sama. Vzal nás k řece, která proudila kdesi lesem. Docela cool. Koukala jsem okolo, snažící se dostatečně si prohlédnout krásu svého okolí a v tom jsem si všimla Makota, který se natahoval k vodě. Ve vteřině už byl v řece s hlavou pod vodou. Nevěděla jsem co se děje, a už vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Ethanovi se ho povedlo nějak vylovit a běžel pro pomoc, protože Makoto neotevíral oči. Nějaký plešatý chlápek Makota zachránil, ale celý zbytek dne vypadal mimo a skoro vůbec s námi nekomunikoval. Nemocnice byla k ničemu. Akorát jsme tam zbytečně čekali. Nakonec jsme Makota vzali s Ethanem k nám. A doufali jsme, že se ráno probere. Protože...co pak s ním? Druhý den pořád spal, tak jsme ho s Ethanem nechali odpočívat a byli jsme navštívit Prasinky. No. Makoto prospal pár dní a jednoho dne zmizel. Asi se nějak dostal ven.

Jiný den jsme se rozhodli pořádat večírek s alkoholovou podporou, kterou nám darovala Vin. Párty to byla divoká. Anet během ní rozjížděla své pěvecké sólo, rozepínala se podprsenka a nebo Ethan musel hrát chvíli flašku s košem na hlavě. Druhý den ráno jsem nacházela skleničky po celém bytě a dokonce mi jedna přišla sovou. Ale opravdu by nás s Ethanem zajímalo, kdo vyhodil ke koši ten odznak nějakého člena referenda nebo tak něco. Ale díky tomu to vypadá na pořádnou párty. Večer jsme trávili s Ethanem plaváním v, trochu víc studeném, rybníku ve Visánku. Později už jsme se nechali jen nadnášet na klidné hladině rybníku a pozorovali jsme hvězdy. Akorát...po té párty to vypadalo, že Ethana něco trápí. Nevím jestli to mělo něco společného se mnou, ale zdá se, že je už vše v pořádku.

Gianni mě pozval na dovolenou a znělo to skvěle. Jeden večer jsem trávila s hlavou položenou v jeho klíně uprostřed obýváku. Povídal o nějakých kamarádkách. Muselo to vypadat, že žárlím. Ale každý máme svůj život. Proto jsem řekla jen stručné ,,možná". Nepřišlo mi to jako něco vážného. Ale Gianni se pak brzo vypařil. Nějaký čas na to...jeden ruský prvák přišel s tím, že se po Giannim plazila holka. Podle všeho to vypadá nejspíš na Anet. Místo toho, aby řekl o co jde, šel radši zavřít pusu tomu prvákovi. Vzala bych to, ale prioritou pro něj bylo umlčení prváka. Ztráta času. To mě mrzí nejvíc. Utvrzuje mě to v tom, že se člověk otevírat nikomu nemá. Neplakala jsem nad tím. Slzy jsou pro tohle zbytečné. Mají také svojí cenu, kterou nebudu platit za takovou věc. Zahnala jsem vnitřní rozruch, který to ve mně způsobilo. A to prázdno. Bylo tak uklidňující. Dovolená nepřipadala v úvahu, Lucas se vše snažil zachránit, ale dala jsem přednost Hugovi, který mě vzal společně s Ethanem a Char do baru. A Hugo měl pravdu. Vážně by bylo špatné sedět vedle někoho takovou dobu, když si s ním v tuhle chvíli nemám co povědět.

Pár dní na to jsme se s Hugem, Char, Finnem a Ethanem sebrali, vzali jsme spacáky (až na Huga) a vyrazili jsme do portsmuckého lesa k rybníku. Plavali jsme, já se převalovala na nafukovací matraci a Char, Ethan a Finn se navzájem potápěli nebo plavali divoce okolo mě a Hugo nás u toho fotil. Když se začalo pomalu stmívat a voda začala chladnout, přemístili jsme se na naše spacáky u kterých na nás čekala výbava na párty, kterou jsme s Ethanem připravili. A hráli jsme flašku. Ale mnohem lepší, než s kýmkoliv jiným. Bylo to sakra skvělý! Pár polibků, pár skleniček, jeden na chvíli nahatý Ethan ve spacáku a jeden olíznutý nos. První z nás odpadl Finn, kterému pak Hugo věnoval nápis na půlky. Jako poslední se hrdlo lahve zastavilo mezi mnou a Hugem. A šli jsme do toho úkolu společně. Připravili jsme si sexy taneček, který jsme náhle přeměnili ve step a celé jsme to zakončili tím...že jsme se rozběhla, vyskočil jsem a Hugo mě zvedl do vzduchu. Se kterým jsem se pak podělila o spacák, aby nenaštval spícího Finna. Ráno mi ztuha šla otevřít víčka...ale když se mi to povedlo...tak Char byla pryč i s plyšákem, kterého si přinesla ode mě. Ale předpokládám, že jí nic neulovilo ani neuneslo. To by už spíš unesla někoho ona.

Byla jsem pozvaná na rozhovor s Anet pro školní časopis, ale byla to jen zástrčka pro udobření s Giannim. Jsem jiná. Jsem povýšená. Nemám city. Neukazuji je. Žárlím. Nechci nic řešit. Pořád piju. NE. NE. NE. NE. NE. NE. to je pořád při starém. Asi neviděl moje celé já...asi. Možná se teď moje city víc schovaly do hloubi duše. A já neutekla. Jen tím vše zhaslo. Vyhaslo. Zmizelo. Myslím si, že o mě pořád stojí. Ale co já? Nechali jsme to u dopisů. Kdo ví, jestli je jeden z nás opravdu odešle.

Večer byla rozlučková párty. Finn. Hugo. Prváček Roddrick. A samozřejmě já a Ethan. Nezačali jsme zlehka. Rodd, očividně znechucen některými našimi názory, byl zasvěcený raz dva. Později v noci mezi námi na stole rotovala lahev. Něco si už nepamatuji, ale byla to BOMBA! I přes to, že nehrála za celý večer žádná hudba. Bylo na tom večeru něco melodické. Něco hlasité. Energické. Co udržovalo v těle rytmus. Nakonec jsme se všichni svalili do jedné postele. Až na Rodda. Namalovaný mým makeupem odpadl na stole. Ráno proběhlo loučení. Akorát, Ethan to celé prospal. A musela jsem sehnat někoho, kdo se mi postará o rybičky. Protože všude je brát se sebou nemůžu. Takže jsou na hradě s Finnem, který jim dělá taťku.

Miliony hvězdiček, tvá Avaline.