TOKIO
Drahý, Deníčku. VYRÁŽÍME DO TOKIA! Sbalily jsme s Char kufry, vzaly zvířátka a šly jsme pro Ethana. Z nástupiště číslo 10 nám jel vlak, kterým jsme se dostali do Herne Bay. Teda museli jsme přestupovat, ale to je vedlejší. Char spala u sebe doma a my s Ethanem u nás. Rodiče mu připravili postel v pokoji pro hosty, akorát ty růžový závěsy, co tam dala mamka, Ethanovi docela vadily. Oni totiž ty závěsy tou růžovou úplně září! Já do toho pokoje nikdy moc nechodila, ale je to hnus. Ale tak je to mojí mamky oblíbená barva no. Jelikož jsme přijeli uprostřed noci a rodiče nás byli vyzvednout na nádraží, tak jsme šli hned spát. Ráno nás rodiče s Ethanem vzali na snídani do místního bistra a já si k tomu dala úžasný višňový milkshake! Char byla na snídani u rodičů, aby s nimi taky strávila nějaké ten čas. Po snídani jsme vyzvedli Char a i s rodiči jsme zavítali k jakémusi jejich známému kamsi na vrakoviště, aspoň to vypadalo jako mudlovské vrakoviště. Byl divně zarostlej, ale vypadal, že se v přemisťování vyzná. Měl pro nás připravený starý děravý hrnec, který nás měl přemístit do Tokia. Ethan se toho moc nebál a Char taky ne. Ale já jo, Deníčku! Přeci jenom je to dálka a nevěděla jsem jestli to můj žaludek zvládne! Nakonec cesta byla v pohodě akorát jsem sletěla na zem spolu s Char a Ethanem, když jsme se objevili kousek od Tokia. Málem jsem si potrhala tričko, ale vše v pořádku, Deníčku!
Měli jsme zarezervované dva velké luxusní pokoje v mudlovském hotelu Okura s nádherným výhledem na Tokio. Rodiče byli spolu a my jsme měli vlastní pokoj se třemi velkými postelemi a dokonce jsme měli i vlastní saunu! Po příjezdu... respektive přemístění jsme si ještě trošku odpočinuli. Po odpočinku jsme se vydali prozkoumat místní tržnice a navštívit veleznámý park Ueno Onshi. Táta nás tam vzal na loďku, které tam půjčovali a mamka se zatím šla projít, protože se bála, že si namočí svoje drahé růžové oblečení. Tak je to mamka no. Hned potom, co jsme vyšli z lodičky mamka přiběhla s malým chlupatým plyšáčkem, který měl samozřejmě růžovou barvu a byla celá unesená, že našla a koupila něco tak excelentního. Mimochodem s Ethanem jsme nemohli odolat a koupili jsme si oba na té tržnici takovou tu zlatou kočku co má hýbající se pacičku! A Char si tam koupila nějakou kabelku, kterou tam nemohla nechat a nedařilo se nám ji od té kabelky odtrhnout. To je tím, že mezi kabelkami, které jsou teda Charlottiných kvalit, protože nějakou šmejdskou by si Char nevzala, a Char je silné pouto. Takže když zastihne pro ni dokonalou kabelku, tak se navzájem vábí k sobě, dokud ji Charlottka nekoupí. Navštívili jsme i starý buddhistický chrám Sensō-ji. Už se pomalu blížil večer a zrovna nám začalo pršet, když jsme se blížili k chrámu, ale i tak to byl úžasný zážitek. Večer jsme si dali na hotelu večeři. Já si dávala nudle se zeleninou a Ethan a Char si dávali sushi. K tomu jim na talíři přinesli ještě smažené krevety v nějakém těstíčku a další různě upravené věci. Já bych to asi sníst nezvládla. Maso jako maso. Jo a vlastně, Deníčku, ještě jsme měli polévky. Já si dávala nějakou zeleninovou, kde byl i bambus, ten mě dost chutná, už jsem ho jedla i dřív. Ethan si dával kuřecí polévku s bambusem a myslím, že houbami a Char... no ta si dala místo polévky smažené jahody, zmrzlinový pohár a nějaké smažené ledové koule. Nemám ani ponětí, jak tohle všechno dokázala sníst během toho, co jsme měli polévku, ale dobře. A celou dobu tam po Ethanovi pokukovala nějaké hnědovlasá holka! Byla to docela vtipný, protože vždycky když se na ní Ethan podíval tak uhnula pohledem a byla rudá jak rajče. Když pak mamka šla na záchod a taťka šel do nějakého salónku na bar, tak jsme po tý holce házeli kuličky, co jsme udělali z ubrousků. Druhý den radši seděla na druhé straně místnosti a když už se na nás podívala tak z těch vln, co nám předávala očima, bylo jasné, že nás nemá ráda a chce se co nejdřív spakovat a odjet z tohohle hotelu. *je zde nakreslený zubící se smajlíček* Nikdo si ničeho nevšiml a mamka nás pak vzala na pokoj a šla dolů za tátou. Ještě jsme taky zkoušeli večer tu saunu, ale už jsem pak myslela, že se rozteču, takže jsem pak utíkala se ochladit k oknu.
Během našeho pobytu jsme navštívili i Tokijský Disneyland! Je to takový mudlovský zábavní park, je to docela cool. Celé je to tam dělané na motivy pohádek nějakého pána Disneyho. Ale musím říct, že jsme si to tam užili pořádně! Byli jsme na různých atrakcích a kolotočích, třeba nějakém kde jsme se točili v hrníčkách. Deníčku, byli jsme i na takovém nafukovacím cosi, co jezdilo po vodě a málem nás tam polila voda z takového mini vodopádku, nebo co to bylo. Byli jsme se i koupat na nějaké pláži nebo jsme viděli Rainbow bridge v noci. Což, Deníčku, byla to fakt úžasná podívaná. Má to svoje kouzlo. Navštívili jsme toho fakt hodně. Ještě před odjezdem jsme si všichni tři koupili bundy s vyšitými draky. A jeden den jsme byli na pizze, protože toho cizího jídla na nás bylo moc.
Kousek za Tokiem na nás čekal zase ten zarostlej chlápek s přenášedlem a vzal nás zpět do Herne Bay. Přistání jsme naštěstí všichni přežili bez úhony. Char byla ještě pár dní u rodičů a my s Ethanem u nás. Chodili jsme u nás na pláž a nebo do parku. Dokonce se za námi zastavila moje sestřenice Bethanie, Deníčku! Vyprávěli jsme jí s Ethanem o tom jaké je to na hradě, že jsme ve Zmijozelu a tak. Pak ještě za námi přišla Char, aby pozdravila a taky si popovídala s Bethanie. Char a Bethanie se znají jelikož sem tam byla u nás a nebo se mnou Char byla s rodiči za strejdou ve Skotsku. Bethanie nám vyprávěla jak byla s přáteli v Amsterdamu a taky na Novém Zélandu! Bylo fajn ji znovu vidět. Poslední ráno jsme vzali do bistra i Char a doporučila jsem jí ten výborný milkshake. Rodiče nás pak byli vyprovodit na vlak a jeli jsme zpátky do Kotle. Ještě jsme teda koupili brambůrky, protože Char nadávala, když jsme jeli k nám, že nikdo žádné nemá.
Miliony hvězdiček, tvá Avaline.
