Co jsem zatím prožila.

Milý Deníčku, v posledních dnech jsem toho spoustu zažila. Třeba jsme se zúčastnili Halloweenské akce na hradě! Vyrobili jsme si vlastní kostým a já si vytvářela kostým klauna, ale spíš takového vražedného klauna. Zní to super, co? Pak byla slavnost, ale na části slavnosti jsme s Ethanem a Charlotte nebyli, protože jsme hledali poklady, co byly schované po celém hradě. Takže jestli bylo vyhlášení o nejlepší masku, tak mě mrzí, že jsem tam nebyla. Ale to je jedno.

Pak jsem byla na náboru do famfrpálového týmu u Lucase. Chtěla jsem dělat brankáře, ale když jsme zkoušeli hrát proti Nebelvíru, tak si myslím, že by mě bavilo dělat i střelce nebo něco jiného. Je to sice namáhavé, ale zábavné. Pak jsem se akorát musela večer vracet k hřišti, protože jsem nikde nemohla najít svoji brašnu. Prohledala jsem skoro všechno na pokoji, ale nakonec opravdu ležela ve skříňce u hřiště ze které jsem si půjčovala výzbroj. Ve které mimochodem podle mě vypadám dobře. Ale to by jsi mě musel vidět, Deníčku.

Ještě jsme si s Charlotte chtěly udělat legraci z Ethana. Teda spíš to byl Char nápad, ale já se podílela na poslední stránce dopisu. Nalákaly jsme ho ke studánce na falešné rande. Charlotte se tam pak moc nechtělo, ale vymyslely jsme, že počkáme za rohem skleníku a pak, až tam Ethan bude stát, tak vyběhneme a polijeme ho vodou. Abych řekla pravdu, Deníčku, tak mě se taky moc nechtělo, Charlotte asi byla líná, ale já si opravdu říkala, jestli se na mě Ethan neurazí nebo jestli něco nedělám špatně. Každopádně Charlotte už brala vodu z umyvadla do džbánů, tak jsme vyrazily. Čekaly jsme docela dlouho schované za skleníkem a pořád nikde nikdo. Když jsem po nějaké době vykoukla, tak jsem viděla někde kousek od studny dvě osoby. Netušila jsem, kdo z nich je Ethan a možná to byl i někdo jiný, neviděla jsem jim do tváře, protože se stmívalo a tak či tak na sobě měli kápi. Po malé chvilce se objevila u studny osoba v kápi, po váhání a potom, co Char řekla: ,,Teď nebo nikdy!" jsme vyběhly z naší skrýše a polily jsme tu osobu. Ale očividně to nebyl Ethan, protože na nás seslal kouzlo a my se začaly obě dvě točit. A já prostě nevím, jak by se to mohl Ethan naučit, takže pořád nevím jestli to byl on. Ta osoba pak odešla a my se dál točili. Udělalo se mi dost špatně, takže jsme s Char skončili na záchodech. Ona byla v pohodě, ale já tohle točení a všechno moc nemusím. Na koleji jsem si všimla Ethana jak sedí na gauči s Lucasem a ten mě divně podezíral, že jsem byla venku strašně dlouho a kde jsem tu hodinu a půl po tréninku byla. Což je divné. Ale nechce se mi to řešit, to asi chápeš, Deníčku.

Doufám, že až budu doma, tak že tě nenajdou rodiče, Deníčku, nebo někdo jiný. Nerada bych, aby někdo další věděl, že se tady čas od času cítím na nic. A s Charlotte se někdy hádáme, ale to už k ní patří. Každopádně je to pořád moje nejlepší kamarádka a je skoro jako moje sestra. Ale někdy je to *ZBYTEK STRÁNKY JE PŘEČMÁRÁN ČERNÝM INKOUSTEM TAK, ŽE NIC NEJDE PŘEČÍST*

Miliony hvězdiček, tvá Avaline.