Několik dní v Kotli

Milý deníčku, Před pár dny jsem přijela do kotle. Moje kamarádka Charlotte, co bydlela kousek od nás, se objevila po nějaké době v Kotli také. Udělali mi to docela radost, jelikož jsem tam nikoho jiného neznala, ale bohužel spolu na pokoji nejsme. Kvůli rozdílu mezi našimi příjezdy. Na pokoji jsem tedy s... myslím, že Annie? Asi tak to bude. Každopádně, ze začátku mi štvalo, že nezavírala dveře. Vždycky jsem se budila s pocitem, jestli mi někdo něco neukradl a nebo se strachem jestli mě někdo ve spánku nesledoval. Po chvíli jsem se seznámila s jednou starší studentkou. Jmenuje se Annie Samiri. Říkala, že bude dělat jakési zkoušky. Doufám, že jí dopadly dobře. A asi to bude jediný člověk, kterého kdy budu mít z Mrzimoru ráda. Pak jsem potkala Ethana a Huga. Myslím, že je společně s Charlotte můžu brát za pravé přátele. A pak znám ještě Berthu. S tou jsem se seznámila teprve teď. Je to dobrá kamarádka, ale víš, trvá mi si k někomu vybudovat vztah a moc lidem nevěřím. Každopádně k příběhu s Berthou se ještě dostanu, deníčku.

S Ethanem jsme poté, co přinesl kurýr do kotle noviny zjistili, že nějaký pán v inzerátech na konci nabízí zlaté srdce své ženy. A kdo by to srdce nechtěl, že jo? Proto jsme hned byli napsat do redakce Denního věštce, že máme zájem o to srdíčko. Zatím, ale nepřišla žádná odpověď. Pochybuji, že se vůbec někdo ozve. Ale uvidíme.

Během čekání na začátek nákupů na Příčné ulici jsem se zúčastnila memoriálu Albuse Brumbála. Byla to úžasná akce! a bylo tam spoustu soutěží! Dokonce jsem v jednom překážkovém běhu vyhrála druhé místo z prváků. Kéž by jsi takovou zábavu mohl zažít také, deníčku. Ale aspoň to můžeš se mnou prožívat v mých zápiscích. Poté jsem se zúčastnila módní přehlídky Paní Malkinové. Byl to také úžasný zážitek. Sice s matkou jsem byla na módních přehlídkách několikrát, ale to bylo většinou z donucení. Ale tuhle jsem si opravdu užila!

Pak jsem potkala v Kotli jistou Katie, myslím si, že asi Bellward. Hned, co nás s Ethanem viděla, se nám začala vysmívat, že jsme prváci. Což jsem tak samozřejmě nemohla nechat, že ano, deníčku? Proto jsem nekompromisně zhodnotila její styl. Řekla jsem jí, že kdyby zavál větřík, tak je jí vidět vše. No a byla to pravda. To ne, že ne, deníčku. Katie se pak naštvala a začala mě škrtit. Ale to si ještě počkej, co přijde dál. Po tom, co se uklidnila se chovala, jako kdyby se nic nestalo a chtěla se s námi kamarádit. I tak bych jí tohle nevěřila. Ale, kdo ví. Každopádně mi přijde, že neumí moc ovládat své chování.

Když konečně započali nákupy na Příčné ulici tak jsme si s Charlotte ráno museli samozřejmě přivstat. K tomu nechyběl ranní běh k bance, aby jsme tam byli první. Myslím si totiž, že to byl Hugo, kdo mi říkal, že jsou tam pak kilometrové fronty. Při čekání než přijde skřet k přepážce jsem zjistila, že za mnou stojí Katie. Katie se hned začala omlouvat a chtěla po mně odpuštění. Váhala jsem, i tak jsem jí to moc nevěřila. A nechci jí nic odpouštět. Poté k tomu ale přidala sušenku. Což ta sušenka byla docela hezká. No. Musím uznat. Tak jsem zalhala, že jsem jí odpustila a snědla jsem si sušenku. Ale i tak jsem se docela bála, jestli v ní nebylo něco navíc. Třeba nějaké hovínko. *je zde nakreslený zubící se smajlík, zelenou pastelkou*Ale po dnešním dni, bych nesnědla nic, co měla Katie v ruce nebo to jenom byla v její blízkosti. Každopádně nákupy byli fajn. Ještě dnes jsem si šla koupit sovičku s Ethanem, který mě furt přemlouval ať si koupím koťátko. Byla jsem dost na rozpacích, to jo. Ale sovička je sovička. *je zde nakreslený další zubící se smajlík, tentokrát fialovou pastelkou*

Takže. Teď už k dnešku. Ráno jsem měla jít s Ethanem na zmrzlinu s Berthou. Protože se Ethan bál jít sám. Nebo spíš nechtěl jít sám. Ne, že by se bál. I když, já nevím. Ale chápu ho. Tak a teď už k věci, deníčku. Když jsme seděli poklidně v kotli tak se tam objevila Katie a nabízela Ethanovi, už nevím, co přesně to bylo, ale asi kakao? Samozřejmě, kdo by věřil, že je to jenom samotné kakao. Poté, co se Ethan nedůvěřivě napil mu z ničeho nic vyrostli vlasy. A tím to všechno začalo. Od baru jsme se přemístili na záchody, před Ethanova pokoj a pak až přímo do Ethanova pokoje. Všude za námi šla Katie, asi Matthew a ještě nějaká holka. Oni říkali, jak jen chtěli kamarádsky prorazit ledy. Neřekla bych, že tohle bylo kamarádské. Kdo z kamarádů vám tohle udělá a čeká, že se budete smát. Samozřejmě se musí brát v potaz to, že náš příběh s nimi má bohatou historii, ale asi to chápeš, deníčku. Jelikož se Katie nechtěla ani hnout a odejít z Ethanova pokoje, i přes to, že se Ethan snažil ji odtáhnout. Tak jsem ji naštvaně zatáhla za vlasy. Jenže s ní to nic neudělalo. Možná to už bylo moc, ale jemně jsem jí připomněla moji bývalou poznámku k jejímu vzhledu. Celé to bylo za to, co udělali Ethanovi a proto, že nechtěla odejít. Pak už se Katie naštvala a dala mi facku. Já se snažila bránit, deníčku. Myslím, že jsem jí dala taky facku, ale spíše jsem jí jenom kopala do nohy. Nic, co jsem udělala s ní ani nepohnulo a k tomu mi dala dvakrát pěstí. Chápu, že jsem docela drobná a ona je o rok starší, ale i tak je to divné, nepřijde mi jako takový hromotluk. Každopádně kvůli tomu, že mi dala pěstí, mě pak dlouho tekla krev z nosu. Kdyby nebylo Ethana, tak vůbec nevím, co mám dělat. Podpíral mě a pomáhal mi se dostat do nemocnice nebo sehnat nějakou pomoc. Bohužel v nemocnici nebylo ani živáčka. Poté se k nám přidala Bertha se kterou jsme šli znovu do nemocnice. Bertha mě, ale musela vzít přes rameno, protože jsem do nemocnice nechtěla. Teď se za to docela stydím. Musím se k něčemu přiznat, deníčku. Nesnáším nemocnice a z pocitu, že bych tam musela někde být sama a musela tam ležet, je mi špatně. K tomu všemu se mi dělá špatně z krve, není to většinou takové a umím se s tím vypořádat, ale jelikož se mi už pak dost motala hlava, tak mě to posadilo jaksi na zem. Naštěstí krvácení po nějaké době přestalo, Bertha mi byla dokonce pro toaletní papír, abych si s ním nos ucpala, ale to se mi zrovna moc nechtělo. Tak jsem si s ním jenom ten nos utírala. Pak mě nakonec Ethan přinesl jeho ručník. Snad to z toho půjde nějak dolů, ještě teď mi to přijde blbý, že jsem mu ten ručník takhle zničila. Když už to po nějaké době bylo lepší, tak jsem Ethanovi pomohla ostříhat vlasy. Na to, že jsem se pořád docela klepala, deníčku, se mi to docela povedlo. To by bylo pro dnešní zápis vše. Miliony hvězdiček, tvoje Avaline.